Co se může vláda naučit od Uberu a Lyftu ohledně aut bez řidiče?

Uber a Lyft, které jsou oficiálně kategorizovány jako „společnosti přepravní sítě“ nebo TnC, začaly kolem roku 2009. V té době byly jejich služby zcela nové, a proto byly do značné míry neregulované. Tedy až do roku 2013, kdy Kalifornská komise pro veřejné služby (PUC) stanovila předpisy pro služby TNC, které zahrnovaly prověrky řidičů, školení řidičů, zásady týkající se drog a alkoholu, minimální pojistné krytí ve výši 1 milion USD a požadavky na licencování společností. Trvalo to čtyři roky a mnoho protestů a veřejných bitev, aby se tak stalo. A ve skutečnosti srovnatelné předpisy vyvíjejí města a státy po celých Spojených státech. Jaké ponaučení tedy může vláda uplatnit na auta bez řidiče?

• Cílem Komise bylo podporovat inovace a zároveň chránit veřejnou bezpečnost; tato filozofie platí i pro vozy bez řidiče.
• Široká škála zúčastněných stran shromáždila významná prohlášení a zpětnou vazbu; to podle mého názoru odráželo zájem státu učit se a být spravedlivý.
• identifikace srovnatelných odvětví (taxi, limuzíny) poskytuje základ pro nové právní předpisy; tato legislativa by však neměla být dovybavována jen proto, že je dostupná.
• Zpožděné zapojení vlády mělo za následek významnou negativní odezvu ze strany odvětví taxislužby a limuzíny.
• Je důležité porozumět podobnostem a rozdílům od srovnatelných odvětví (např. TnC shromažďují příjmy, nikoli dary, ale poskytují předem domluvené jízdy).

Poznámka:Federální vláda stále nenastínila žádné předpisy, takže pravidla se vyvíjejí na místní úrovni. Považuji to za šokující, protože problémy, které se řeší na místní úrovni, jsou všude stejné. Myslím, že jednou z nejdůležitějších lekcí je důležitost proaktivní regulace na federální úrovni. Myslím, že to vláda stále řeší.