Žertoval jsem, že od té doby, co jsem si koupil svůj Ford F600, bych s ním jezdil každý den. Tehdy to byl jen nový nápad – odvézt 55 let starý sklápěč do města pro mléko a chleba zní jako výbuch, alespoň v mé mysli. Vlastně jsem to neměl v plánu. Asi před třemi týdny se však tento vtip stal skutečností. A zjistil jsem, že je to asi tak nepohodlné, jak byste čekali.
Víte, většinu roku jsem se snažil prodat svůj denní ovladač F-250 z roku 2015. Okamžitě jsem měl výčitky kupujícího, když jsem se rozhodl pro tříčtvrtětunové nákladní auto s naftovým motorem pro mé dojíždění. Hrstka lidí o to projevila zájem, ale většina z nich byli ti, kteří nakopávali pneumatiky a lowballers – dokud jeden z nich nebyl. Vzdal jsem se toho prodeje, a pak mi rodinný přítel dal prsten, že je dvě míle od mého domu. Prohlédl si to, řídil to a po 20 minutách jsme si podali ruce. Další den to bylo pryč.
Neměl jsem ho čím vyměnit, takže sklápěč byl odklepnut pro každodenní službu.
První týden bylo všechno hnusné. V tomto ročním období téměř nikam nejezdím kromě kempu naší rodiny, který je o něco méně než devět mil od mého skromného příbytku. Je to tak jednoduché, jako naskočit, udělat pětibodovou zatáčku čelem k dálnici a narazit na asfalt. Jako bonus mohu jamovat čtyři nebo pět melodií z The Drive Oficiální seznam skladeb Trucker Song Playlist™ je na cestě.
Problémy začaly během druhého týdne, kdy jsem podnikl svou druhou cestu do skalního lomu pro náklad štěrku. Překvapilo mě, když jsem zjistil, že jsem tam jediný náklaďák, tak jsem se naložil a udělal pár fotek (samozřejmě mimo rušnou a rušnou mašinérii). Tady to bylo, pěkně sedělo s pořádným nákladem, ve svém živlu.
Jen chvíli poté, co jsem pořídil tyto obrázky, jsem naskočil za volant a dojel asi 50 stop, než jsem se porouchal. "Whaaaaaaat the hellllll," myslím, že jsem vykřikl.
Jistě, můj "upgrade" elektrického palivového čerpadla dosloužil. Otočil jsem klíčem a neslyšel jsem, jak se nasává – je to hlasité, určitě byste to slyšeli – takže jsem věděl, že jde o problém. Zavolal jsem prvnímu člověku, na kterého jsem si vzpomněl a kdo byl v této situaci jednou nebo stokrát, alias mému tátovi, který byl tak laskavý, že zachránil mého uvízlého rádoby vyvážeče štěrku. Po 45 minutách a otravném FaceTime hovoru s mým redaktorem a kamarádem Jerrym Perezem dorazil můj vůz.
Náklaďák jsme tehdy a tam opravili ničím jiným než šroubovákem, nůžkami na dráty a elektrickou páskou. Potěšilo mě, že jsem našel dva kusy trávy v palivovém potrubí, které napájelo čerpadlo. Vždy dobré znamení.
Začalo to téměř okamžitě a já jsem šel celý svůj den a táhl všech pět a půl tuny 21 mil na místo dodání. Vysypání nákladu bylo dobrodružství samo o sobě, když jsem byl zaparkovaný z kopce na strmém dvoře a bojoval s gravitací se vším, co měl '66. Zablokoval jsem kola a ukázal na nejbližší strom, abych se vyhnul většímu poškození, kdyby se stalo neštěstí.
S prázdným náklaďákem a stále bílými klouby jsem tomu říkal den. Fuj.
Následujících čtyři nebo pět dní bylo bez dramatických událostí, protože jsem na sklápěči najel dalších 40 mil. Netrvalo to dlouho, když jsem se po setmění vracel z kempu domů, když jsem našel další číslo, a opět to souviselo s palivem. Jako štěstí to začalo ubírat výkon na největším kopci v okolí. Musel jsem to nastartovat na půl plynu, každou chvíli jsem tlačit na spojku, abych se ujistil, že to nezemře a neposune mě v té černočerné noci zpátky. Aby toho nebylo málo, bez toho, aby motor dodával šťávu mému posilovači brzd namontovanému pod kabinou, mám prakticky nulovou brzdnou sílu.
To mě vedlo k zaparkování náklaďáku a větší část týdne jsme s manželkou sdíleli její auto. Vzal jsem to na 15minutovou zkušební jízdu v pátek a bez problémů jsem to plácal do kopců na plný plyn, takže doufejme, že vše, co uvízlo ve vedení, bylo odstraněno. Nebo to může být úplně něco jiného. Kdo to má říct. Jediné, co vím, je, že problém je občasný a nemohu ho zopakovat, pokud nejezdím pod zatížením, a jen někdy se znovu objeví.
Výsledkem bylo, že jsem víkendové noci trávil hledáním levného deníku, který mě bez problémů obejde. Klimatizace by byla taky fajn. Ale nebojte se, protože když to bude možné, stejně vezmu náklaďák. Právě jsem opravil dvourychlostní zadní část, takže se teď při jízdě po silnici cítím ještě víc jako řidič kamionu.
Na zdraví starým náklaďákům, člověče. Tahle věc je pořád rocková.
Caleb Jacobs je D eputy News Editor na Disk. Kupuje divné věci, jako je sklápěč Ford z roku 66 a školní autobus Chevy z roku 65. Nadále ho zaměstnáváme, i když zřejmě nechápeme proč. Pošlete mu poznámku:[email protected]
