Tlakoměr oleje je jedním z nejdůležitějších přístrojů v autě. Funguje jako indikátor celkové pohody motoru a jako systém včasného varování, který předem upozorní na jakékoli problémy, abyste mohli zjistit příčinu dříve, než dojde k drahé poruše.
Nízké hodnoty 
Manometr sleduje tlak oleje v jednom z hlavních olejových kanálů v blízkosti čerpadla a filtru. K tomu má závit v bloku motoru, do kterého se našroubuje snímač (u elektroměrů) nebo vývod olejové trubky (u mechanických měřidel).
Snímač pro výstražnou kontrolku oleje je našroubován do spojky nebo T-kusu v tomto bodě, ať už je vůz vybaven tlakoměrem oleje.
Mechanická měřidla fungují tak, že doslova tlačí ručičku kolem číselníku podtlak od motoru. Elektrická měřidla na druhou stranu fungují tak, že pomocí snímače zašroubovaného do bloku motoru vytváří proměnný odpor, který ovlivňuje množství proudu procházející obvodem obsahujícím měřidlo a snímač.
Olej je posílán do měřidla z výčepu v olejovém potrubí motoru pomocí trubice s malým průměrem (3 mm), obvykle měděné nebo plastové. Trubka je vedena daleko od všeho, co by ji mohlo poškodit, protože při proražení trubky by vytekla půda z motoru.
Trubka vstupuje do prostoru pro cestující přes průchodkový otvor v přepážce a spojuje se s nástavcem na zadní straně měřidla pomocí rýhovaného konektoru.
Měřidlo obsahuje ohebnou stočenou trubici zvanou baňka, jejíž otevřený konec je pevně namontován na vnější plášť měřidla. Druhý konec bulbu je uzavřen a připojen lehkým spojovacím článkem ke spodnímu konci jehly, která je sama namontována na čepu.
Olej je přiváděn do baňky z přívodního potrubí téměř stejným tlakem, jako vycházel z motoru. Baňka se pod tlakem snaží narovnat a přitom pohybuje ručičkou kolem kalibrované stupnice. Čím větší je tlak, tím více se jehla pohybuje.
Elektrický proud je přiváděn do měřidla z jištěného zdroje napájení, v praxi je proud odebírán z jednoho z mnoha vodičů nebo tištěných drah za palubní deskou.
Proud prochází drátěnou cívkou namontovanou kolem nebo uvnitř čepu jehly a vytváří magnetické pole, které pohybuje jehlou přes kalibrovanou stupnici měřidla. Jak daleko přes stupnici jde ručička - jaký údaj dává - závisí na tom, kolik proudu protéká měřidlem. Tento obrat závisí na odporu zpětného vodiče měřidla, který je uzemněn k bloku motoru přes snímač.
Odpor snímače závisí na tlaku oleje. Olej vstupuje na konec snímače, který je zašroubován do bloku motoru a tlačí proti membráně. Membrána pohybuje stěračem uvnitř snímače, který se pohybuje nahoru nebo dolů po listu známého odporu, který je připojen k vratnému vodiči z měřidla. Čím více se membrána pod tlakem pohybuje, tím více se stěrač pohybuje směrem dolů. Odpor snímače se tedy mění s tlakem oleje a podle toho pohybuje ručičkou měřidla.
Všechna měřidla jsou osvětlena, takže je lze odečítat i v noci. Integrální měřidla jsou osvětlena jedním z panelových světel, které také osvětlují zbytek přístrojů, zatímco samostatné měřiče mají malou (0,5 až 3 watt) žárovku namontovanou v držáku na jejich zadní straně. Všechna tato světla jsou obvykle zapojena do bočního/panelového světelného okruhu.
Elektrická měřidla se snáze integrují do moderních jednodílných přístrojových panelů s tištěnými obvody používaných ve většině moderních automobilů, jsou méně objemná a je snazší vést a připojit vodič než trubku.
Mechanická měřidla nejsou tak běžná jako elektrická, i když jsou stále k dispozici v obchodech s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že olej přicházející na zadní stranu tlakoměru je pod tlakem motoru, máte problém s chaotickými úniky, pokud se potrubí rozpojí. Někteří lidé však považují mechanické měřidlo za důvěryhodnější.
Mnoho aut nemá standardně namontovaný manometr tlaku oleje, ale protože je tak důležitá nějaká indikace nízkého tlaku oleje (zejména nula), budou mít alespoň červené nebo oranžové výstražné světlo, které se rozsvítí, pokud tlak oleje klesne pod a určitou úroveň.
Tato varovná kontrolka bude často připojena také ke snímači hladiny oleje a v některých vozech slouží jako výstražná kontrolka teploty motoru.
