Přestože byly airbagy poprvé použity v 70. letech 20. století, nějakou dobu trvalo, než si získaly pověst cenného bezpečnostního zařízení. Když byly airbagy představeny, používání bezpečnostních pásů nebylo běžné a bezpečnostní inženýři si mysleli, že airbagy mohou být přínosem pro lidi, kteří se nemohou obtěžovat připoutat se. Jak nyní víme, airbagy fungují nejlépe, když je cestující na sedadle správně připoután; jinak je síla vnějšího rozvinutí vaku neuvěřitelně nebezpečná pro osobu, která je současně vržena dopředu do dráhy vaku. Tyto airbagy nebyly součástí komplexního bezpečnostního systému a nebyly dobře prozkoumány a vysloužily si špatnou pověst, i když je těžké spočítat úmrtnost při autonehodě viněná airbagy, když oběti nebyly připoutány bezpečnostními pásy.
Zastánci airbagů se však nevzdali. Přední airbagy se staly povinnými ve Spojených státech v roce 1996 a toto období je to, co výrobci automobilů a odborníci na automobily obecně označují jako airbagy „první generace“. Za těch asi 20 let se zjistilo hodně věcí. Airbagy však stále nebyly spolehlivé a výrobci automobilů se báli špatného tisku, který by způsobil fatální rozvinutí airbagů. Záznamy National Highway Traffic Safety Administration ukazují, že v roce 1997 bylo 53 lidí zabito aktivací airbagů předních sedadel při nehodě [zdroj:Edmunds]. Z těchto úmrtí bylo 31 dětí, což vedlo k dalšímu přepracování bezpečnostních předpisů a úpravě síly airbagů. Tyto modifikované aktivace airbagů však byly pro děti stále nebezpečné, protože jejich těla jsou příliš malá na to, aby takovou sílu zvládla. Jedním z řešení bylo doporučit, aby děti seděly na zadních sedadlech, v případě potřeby s autosedačkami nebo podsedáky odpovídajícími jejich věku.
„Pokročilé“ a „chytré“ airbagy vstoupily do arény na počátku 21. století, což přineslo ještě více bezpečnostních předpisů a také žhavá soutěž o vozy s nejlepším hodnocením bezpečnosti. Výrobci automobilů pak měli povinnost vybavit přední sedadla senzory, které dokázaly odhadnout velikost a váhu cestujícího, a podle toho upravit sílu vystřelení airbagu. Mnohé z těchto systémů byly nepřesné, ale výrobci to postupně uvedli na pravou míru. A nebyly to jen přední airbagy. Do řady se přidaly zadní, boční a hlavové (nebo okenní) airbagy. Tyto nové airbagy měly přesnější systémy nafukování a vyznačovaly se více komorami, u kterých bylo méně pravděpodobné, že prasknou.
Do této doby bylo prokázáno, že modernější airbagy skutečně zlepšily bezpečnost při autonehodách. Před námi však byly ještě další problémy. V roce 2014 japonský OEM dodavatel Takata, který vyrábí airbagy pro téměř každého významného výrobce automobilů, připustil, že došlo k problémům s kontrolou kvality, což vedlo k rozsáhlému stahování vozidel z posledního modelového roku. Vada by způsobila přefouknutí airbagů, což by způsobilo jejich náchylnost k výbuchu. Takata později řekl, že další chyby v některých modelech sahají až do roku 2000. Nedávné stažení Takaty ukazuje, že technologie airbagů nemusí být nikdy dokonalá, ale zdaleka nejsou smrtelnými pastmi, kterými bývaly.
