1. Mechanická výhoda:
- Nižší převodový poměr numerického diferenciálu (např. 3,0:1) poskytuje větší mechanickou výhodu, umožňuje vozidlu efektivněji zrychlovat z klidu a poskytuje lepší točivý moment při nízkých otáčkách. Omezuje však maximální rychlostní potenciál vozidla.
- Vyšší numerický diferenciální převodový poměr (např. 4,5:1) snižuje mechanickou výhodu, což má za následek menší násobení točivého momentu. To může omezit zrychlení z klidu, ale umožňuje vozidlu dosáhnout vyšších maximálních rychlostí, jakmile je v pohybu.
2. Otáčky motoru a konečná jízda:
- Diferenciální převodové poměry přímo ovlivňují otáčky motoru za minutu (RPM) při dané rychlosti vozidla. Nižší číselné převodové poměry umožňují, aby se motor točil při nižších otáčkách při stejné rychlosti vozidla ve srovnání s vyššími číselnými převody.
- Při dálničních rychlostech bude nižší převodový poměr diferenciálu udržovat otáčky motoru nižší, což podporuje úsporu paliva a potenciálně snižuje hluk a opotřebení motoru. Omezuje však maximální rychlostní potenciál.
3. Interakce převodového ústrojí:
- Diferenciální převodové poměry pracují ve spojení s převodovkami vozidla. Nižší převodové poměry diferenciálu vyžadují, aby převodovka řadila častěji, aby bylo dosaženo vyšších rychlostí, zatímco vyšší převodové poměry diferenciálu umožňují převodovce zůstat na vyšších převodových stupních déle, což umožňuje vozidlu dosahovat vyšších maximálních rychlostí.
Stručně řečeno, nižší numerické diferenciální převodové poměry upřednostňují točivý moment a zrychlení v dolní části, ale omezují maximální rychlost, zatímco vyšší převodové poměry numerického diferenciálu obětují točivý moment v dolní části pro zvýšení potenciálu nejvyšší rychlosti. Volba vhodného převodového poměru diferenciálu závisí na zamýšleném použití vozidla, charakteristikách motoru a požadovaném vyvážení výkonu mezi zrychlením a maximální rychlostí.
