Účinnost elektromotoru je definována jako poměr mechanického výkonu motoru k elektrickému příkonu. Účinnost většiny elektromotorů se pohybuje od asi 85 % do 95 %, což znamená, že 5 % až 15 % elektrické energie se ztrácí jako teplo.
Primárními zdroji tepelných ztrát v elektromotoru jsou:
1. Ztráty magnetického jádra (také známé jako ztráty železa): K těmto ztrátám dochází v železném jádru motoru v důsledku hystereze a vířivých proudů. Hysterezní ztráty jsou způsobeny magnetizací a demagnetizací železného jádra při provozu motoru, zatímco vířivé proudy jsou způsobeny cirkulací proudů v železném jádru v důsledku měnícího se magnetického pole.
2. Ztráty mědi (také známé jako ztráty ve vinutí): K těmto ztrátám dochází ve vinutí motoru v důsledku odporu měděných vodičů. Když proud protéká vinutím, naráží na odpor, což způsobuje zahřívání mědi.
3. Mechanické ztráty: Tyto ztráty zahrnují ztráty třením a větrem. Mezi pohyblivými částmi motoru, jako jsou ložiska a kartáče, dochází ke ztrátám třením, zatímco ztráty větrem jsou způsobeny odporem vzduchu vůči rotujícím částem motoru.
Množství tepla generovaného motorem může být také ovlivněno provozními podmínkami. Například přetížení motoru nebo jeho provoz při vysokých otáčkách může zvýšit množství generovaného tepla. Podobně může k tvorbě tepla přispívat i provoz motoru v prašném nebo vlhkém prostředí.
Pro minimalizaci vývinu tepla je důležité vybrat vhodně dimenzovaný motor pro danou aplikaci a provozovat jej v doporučených provozních podmínkách. Navíc správná údržba, jako je pravidelné čištění a mazání, může pomoci snížit tvorbu tepla a prodloužit životnost motoru.
