1. Bezpečnostní postup:Před spuštěním motoru piloti dodržovali tento krok, aby se ujistili, že v dráze vrtule nejsou žádné překážky. Ručním otáčením vrtule ověřili, že v cestě nestojí žádní členové pozemního personálu nebo uvolněné předměty, a zabránili tak potenciálním nehodám nebo zraněním při startování motoru.
2. Nasávání motoru:U starších letadel s pístovým motorem bylo často nutné naplnění před spuštěním motorů. To zahrnovalo zavedení malého množství paliva do válců na podporu procesu spalování. Ruční otáčení vrtule pomohlo rovnoměrně rozdělit palivo ve válcích, čímž se zlepšily šance motoru na hladký start.
3. Kontrola problémů s motorem:Ruční otáčení vrtulí umožnilo pilotům detekovat jakýkoli neobvyklý odpor nebo nepravidelnosti v jejím pohybu. Tato jednoduchá kontrola by mohla odhalit mechanické problémy, jako jsou těsná místa nebo váznutí v součástech motoru. Pokud byly zjištěny nějaké problémy, piloti je mohli vyřešit před pokusem o nastartování motorů, čímž by se předešlo vzniku výraznějších problémů ve vzduchu.
4. Spouštění beztlakových motorů:U některých starších letadel bez přetlakových kabin může být nutné ruční otočení vrtule pro nasávání vzduchu do motoru. To bylo zvláště důležité pro letadla vybavená karburátorem, protože palivo bylo nutné smíchat se vzduchem před vstupem do válců. Otáčením vrtule piloti zajistili správné proudění vzduchu do motoru, což napomáhalo jeho hladkému chodu.
5. Vytvoření komprese:Ruční otáčení vrtule pomohlo vytvořit kompresi ve válcích motoru, což usnadnilo startování. To bylo zvláště důležité, když měly motory nízký kompresní poměr nebo byly studené, což vyžadovalo další pomoc pro zahájení procesu spalování.
Zatímco moderní letadla s pokročilými startovacími systémy již nevyžadují ruční natáčení vrtule, tento postup sloužil jako zásadní předletová bezpečnostní procedura v počátcích letectví.
