Nechali byste si pizzu dovézt dronem nebo samořídícím autem? Tak jsme minulý měsíc prolomili ledy během EVS30 a eMove360 v Německu. Shoda byla jasná:lidé chtějí auto s vlastním řízením se skutečnou osobou, která bude schopna chodit po schodech a přivézt pizzu až k jejich prahu. Byli jsme ohromeni tím, jak o tom lidé ve skutečnosti přemýšleli...
Od těchto odborníků na čisté technologie a elektrická vozidla jsme ale nečekali nic méně. Vypálili jsme tedy další palčivé otázky, o kterých jsme si mysleli, že budou vědět, jak nejlépe odpovědět.
Není pochyb o tom, že elektromobily jsou stále lepší a levnější. Skutečnou překážkou při přechodu z ropy na elektřinu je nabíjecí infrastruktura. Měly by vlády nejprve zavést infrastrukturu a počkat, až se prodeje elektromobilů doženou, nebo naopak? Je to skutečná situace typu kuře nebo vejce.
V našem průzkumu mezi 850 elektrickými řidiči je nedostatek nabíjecí infrastruktury často považován za největší problém. Zjistili jsme však, že to, že máte k dispozici slušné množství nabíjecích portů, neodstraní dojem, že nabíjecí porty jsou pomalé nebo často obsazené. U některých je na vině málo vyvinutá technologie. Pro ostatní je to (nesprávná) komunikace.
Ve skutečnosti je to komunikace o technologii, kterou je třeba zlepšit. Je to změna myšlení, změna paradigmatu. Nemůžeme zavěsit na model čerpací stanice, kde do pěti minut dojedete na stanici a natankujete nádrž, zatímco lidé za vámi netrpělivě čekají, až na ně přijde řada.
Pokud jezdíte na elektřinu, můžete si tankovat kdekoli a kdykoli chcete. Budete mít přístup k nabíjecí stanici doma, v práci i na cestách. Na rychlosti záleží pouze v případě nouze a dlouhého dojíždění. Ale abyste pokryli své každodenní cesty, vše, co potřebujete, je vlastní nabíjecí stanice na příjezdové cestě nebo v práci.
Nepřekvapivě se mladší generace jednomyslně shodla, že sdílená doprava bude v budoucnu jedinou možností, zatímco starší lidé uvedli, že by si chtěli ponechat svá osobní auta. Ale na jedné věci se všichni mohli shodnout, že sdílení aut bude prospěšné především městům, zatímco obyvatelé v příměstských oblastech by na tom mohli mít stále lepší osobní auta.
Vlastnictví auta v mnoha metropolitních oblastech již není svobodou – je to nákladný problém a veřejné politiky v tom hrají roli. V Londýně počet řidičů aut vjíždějících do města během dopravní špičky klesl ze 137 000 v roce 2000 na 64 000 v roce 2014. V Oslu bude do roku 2019 zakázán vjezd aut do centra města. Paříž již zavedla dny bez aut a bezplatnou veřejnou dopravu, a Amsterdam zavádí stále více ekologických zón pro vozidla. Výsledkem je, že dnešní průměrné auto tráví asi 80 % času zaparkovaným doma, 16 % zaparkovaným v práci a používá se jen asi 4 % času.
Tato otázka zde nekončí. Většina respondentů viděla sdílení automobilů jako součást větší transformace v odvětví dopravy. Všichni si představovali dopravní systém, který je sdílenější, více na vyžádání, autonomnější a samozřejmě levnější – systém, který vytváří více prostoru pro města, než aby ucpal ulice zaparkovanými auty. Systém, který je hladce integrován do každého způsobu dopravy – od samořídícího taxíku na vlakové nádraží až po odvoz společným autem na posledních pár mil do cíle.
Když jsme zakončili své úvahy o budoucí přepravě, uvědomili jsme si, že tato poslední otázka už možná není ta nejlepší. Všichni se shodli, že budoucnost je pro osobní auta nevyhnutelně elektrická. Co nás ale překvapilo, bylo to, že nikdo z nich nám nebyl schopen sdělit, kdy skutečně viděli, jak k této změně dochází. Otázka, kterou položili, nebyla, zda bude budoucnost elektrická, protože to bude v mnoha ohledech, ale zda časový plán přechodu od spalovacích motorů (ICE) na elektrický, jak mnoho zemí nyní slíbilo, je proveditelný.
Všichni respondenti poukazovali na (nedostatek) politik a (nedostatečnou) infrastrukturu pro pomalý přechod, zatímco někteří dokonce uvedli, že si nejsou jisti, zda vláda bude schopna dodržet jejich plány kvůli ekonomickým důsledkům této elektrické energie. přinese revoluce.
Elektrické pohony se skládají z menšího počtu součástí. Není žádným tajemstvím, že jejich výroba bude vyžadovat méně pracovníků než výroba vozidel ICE. Budou vlády schopny dodržet své sliby, pokud zákazy ICE povedou k tomu, že lidé přijdou o práci? Možná ne. Ale když čelíme rychlým průmyslovým změnám, musíme se podívat na to, jak udržet, upravovat a kompenzovat pracovníky, místo abychom obviňovali lidi, kteří lobují za nižší emise uhlíku. To jsou skutečná nebezpečí. A jakkoli to může zanechat lidi, průmysl elektromobilů také vytvoří řadu nových pracovních míst, což je vývoj, který jsme již viděli v odvětví čisté energie a obnovitelných zdrojů.
Elektrická mobilita drasticky změní automobilový průmysl, jak ho známe, stejně jako to vyhledávač před dvaceti lety udělal s informačními technologiemi a chytrý telefon v posledním desetiletí na konzum. Každá dekáda potřebuje disruptor a elektromobil je na řadě.
Stáhněte si náš Manifest elektrické mobility.
Ukázka rozhovoru:
Věk:12 dotazovaných ve věku 25 až 60 let.
Profese:inženýři, obchodní manažeři a marketingoví manažeři, konzultanti ze soukromých společností (70 %) i veřejných organizací (30 %) v sektoru eMobility.
Národnosti:Evropa (90 %), Asie (10 %).
Zdroje:
The Economist / Business Insider / Raconteur / Fortune / CleanTechnica
