Při reaktivním brzdění se řidič spoléhá na svůj reakční čas a vizuální vnímání, aby identifikoval nebezpečí a zahájil brzdění. Tento přístup má však svá vlastní omezení, protože doba reakce člověka může být ovlivněna různými faktory, jako je rozptýlení, únava a nepříznivé povětrnostní podmínky. V důsledku toho může reaktivní brzdění vést ke zkrácení brzdné dráhy, prodloužení doby zastavení a potenciálně větším nárazovým silám v případě kolize.
Proaktivní nebo anticipativní brzdění na druhé straně zahrnuje prediktivní a proaktivnější přístup k brzdění. Spoléhá na schopnost řidiče předvídat potenciální nebezpečí čtením silnice před sebou, sledováním dopravních vzorů a udržováním bezpečné vzdálenosti. Předvídáním potenciálních nebezpečí mohou řidiči začít brzdit dříve a pozvolněji, což umožňuje vozidlu plynule zpomalit a zároveň snížit riziko smyku nebo ztráty kontroly.
Celkově je proaktivní brzdění preferováno před reaktivním brzděním, protože poskytuje větší bezpečnostní rezervu, umožňuje kontrolovanější zpomalení a pomáhá minimalizovat riziko nehod a kolizí.
