Zákopová válka je druh boje, ve kterém nepřátelské jednotky bojují ze zákopů, zejména těch vykopaných do země. To bylo široce používáno v první světové válce a v menší míře ve druhé světové válce.
Zavedení tanků a letadel jako zbraní v první světové válce vedlo k rozvoji zákopové války. Tanky byly používány k proražení nepřátelských linií, zatímco letadla byla používána k útokům na nepřátelské pozice ze vzduchu. V reakci na to armády vykopaly zákopy, aby chránily své jednotky před těmito novými zbraněmi.
Zákopová válka byla velmi nákladná forma boje. V zákopech byly zabity nebo zraněny miliony vojáků. Podmínky v zákopech byly také velmi obtížné. Vojáci museli žít v těsné blízkosti, s malým množstvím jídla a vody. Často byli vystaveni nepřátelské palbě a také jim hrozily nemoci.
Zákopová válka skončila příměřím, které ukončilo 1. světovou válku v roce 1918. Dědictví zákopové války však nadále formovalo vojenské myšlení po mnoho dalších let.
