R-22 byl původně široce používán v systémech chlazení, klimatizace a tepelných čerpadel, včetně automobilů. Bylo však zjištěno, že R-22 přispívá k poškozování ozonové vrstvy Země, což může vést ke zvýšené hladině ultrafialového (UV) záření dopadajícího na povrch, což způsobuje škody na životě lidí a zvířat.
V reakci na problém poškozování ozónové vrstvy se mezinárodní společenství v roce 1987 dohodlo na Montrealském protokolu, jehož cílem bylo výrazně snížit a v konečném důsledku odstranit produkci a spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu, včetně R-22. V důsledku toho byla výroba a použití R-22 postupně vyřazena v různých aplikacích, včetně klimatizačních systémů automobilů.
Alternativní chladiva s nižším nebo nulovým potenciálem poškozování ozónové vrstvy, jako je R-134a, byla vyvinuta a přijata pro použití v automobilech namísto R-22. Tyto alternativy pomáhají minimalizovat poškození ozónové vrstvy.
