Jednoho rána tedy přijdete nastartovat auto a na přístrojové desce se rozsvítí kontrolka Check Engine… a už nezhasne. Ve způsobu, jakým auto jezdí a jede, si opravdu nevšimnete žádného rozdílu, ale stejně je zapnutý.
Co to znamená?
Od konce 80. let byla většina funkcí motoru řízena počítačem centrálního hnacího ústrojí. To zahrnuje kontrolu emisí, dávkování a dodávku paliva, časování zapalování, body řazení a mnoho dalších prvků jízdních vlastností a výkonu. Počítač hnacího ústrojí se spoléhá na informace z řetězce senzorů, které monitorují složení výfukových plynů, polohu vačkového hřídele, polohu škrticí klapky a mnoho dalších faktorů.
Předpokládá se, že hodnoty napětí z kteréhokoli z těchto senzorů budou spadat do určitého rozsahu. Když jsou tyto hodnoty mimo normální parametry, počítač hnacího ústrojí uloží chybový kód a rozsvítí kontrolku Check Engine (známou také jako kontrolka poruchy nebo MIL). Některé problémy u některých značek mohou trvat několik cyklů selhání, než se rozsvítí MIL.
Chybový kód může pocházet z něčeho tak malého, jako je uvolněný uzávěr plynu nebo uvolněný nebo zkorodovaný vodič k senzoru. Na druhou stranu to může znamenat něco podstatně závažnějšího.
K poruchovému kódu může přistupovat technik pomocí čtečky kódů nebo skeneru, které se připojuje ke standardizovanému konektoru, který se obvykle nachází pod přístrojovou deskou. Kód (nebo kódy) lze poté interpretovat a diagnostikovat problém. Vyžaduje to však zkušeného technika, aby věděl, proč k danému kódu vůbec došlo, našel problém a opravil jej.
Takže pro vás, řidiče, co byste měli dělat, když svítí kontrolka MIL?
Samozřejmě byste měli své vozidlo co nejdříve nechat dovézt do obchodu pro řádnou diagnostiku. Pokud zaznamenáte problémy, jako je hrubý chod, špatný volnoběh, drsnost převodovky, kouř nebo jiné skutečné problémy s řízením, neodkládejte to! Dobrou zprávou je, že celý systém palubní diagnostiky technikovi usnadnil dohledání problému a jeho vyřešení, čímž z procesu ubral spoustu dohadů.