První obojživelné auto vynalezl v roce 1805 Oliver Evans, velšsko-americký vynálezce. Evansův vůz byl poháněn parním strojem a mohl cestovat po zemi rychlostí 4 mph a po vodě rychlostí 2 mph.
Obojživelná auta se stala populárnější na počátku 20. století, kdy je používala armáda během první a druhé světové války. Tato vozidla sloužila k přepravě vojáků a zásob přes řeky a další vodní plochy.
Po druhé světové válce se obojživelné vozy staly dostupnými pro civilní použití. Tyto vozy byly oblíbené u lidí, kteří žili v oblastech s velkým množstvím vody, jako jsou pobřežní komunity. Obojživelné vozy využívaly i orgány činné v trestním řízení a záchranné organizace.
Obojživelná auta dnes stále vyrábí řada různých výrobců. Tato auta se obvykle používají pro rekreační účely, jako je plavba lodí, rybaření a jízda v terénu. Některá obojživelná auta se používají i pro komerční účely, jako je doprava a turistika.
Obojživelné vozy jsou jedinečným typem vozidla, které nabízí řadu výhod oproti tradičním vozům. S těmito vozidly lze cestovat po souši i po vodě a jízda s nimi může být velmi zábavná. Obojživelná auta jsou však také poměrně drahá a jejich údržba může být náročná.
