Není pochyb – spoléhat se na uhlí a ropu jako zdroj energie je špinavá hra. Obě paliva při spalování uvolňují skleníkové plyny. Oba vyžadují rozsáhlé a někdy nebezpečné metody sběru. A oba jsou neobnovitelné v tom smyslu, že by trvalo miliony let, než bychom vytvořili další, jakmile vyčerpáme naše současné zásoby.
Několik zemí po celém světě se pokouší vyrovnat svou závislost na ropě a uhlí tím, že je doplňují biopalivy. Biopalivo je palivo, které vzniká zpracováním organické sloučeniny na využitelný zdroj energie. Dvě běžná biopaliva jsou etanol a bionafta.
Biopaliva jsou obnovitelná a udržitelná. To znamená, že zemědělci mohou věnovat půdu pěstování energetických plodin – rostlin, které se jednoho dne budou používat k výrobě paliva. Potenciální plodiny zahrnují kukuřici, sóju, řepku a proso. Některé z těchto rostlin, jako je proso, mohou růst v podmínkách nevhodných pro jiné plodiny.
Biopaliva spalují čistěji než fosilní paliva. Neprodukují síru ani aromáty, takže nevzniká nepříjemný zápach spojený se spalováním biopaliv. Stále uvolňují skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý, ale činí tak ve snížené míře. Podle zprávy Národní laboratoře pro obnovitelné zdroje energie (NREL) produkuje bionafta o 78,5 procenta méně emisí oxidu uhličitého než ropná nafta. Kromě toho biopaliva během růstu fungují jako pohlcovače uhlíku – zachycují uhlík. Když započítáte jak snížení emisí, tak faktor zachycování uhlíku, vyjdou biopaliva navrch.
Další výhodou biopaliv je snížení nebezpečí ekologické katastrofy. V roce 2010 praskl v Mexickém zálivu podvodní ropný vrt. Uvolnil miliony galonů ropy, což způsobilo neznámé množství škod v procesu. Biopaliva jsou bezpečnější – kukuřičné pole neotráví oceán.
Proč tedy nyní nepřejdeme na biopaliva? Vyžadovalo by to zásadní posun v zemědělství. Spotřeba energie je na historickém maximu. Abychom uspokojili poptávku, museli bychom věnovat pěstování energetických plodin více půdy, než máme k dispozici. V nejlepším případě můžeme naši současnou potřebu energie doplňovat pouze pomocí biopaliv.
Kromě toho by rozsáhlé používání chemických hnojiv k pěstování energetických plodin mohlo vytvořit odtok bohatý na dusičnany, který by mohl povzbudit řasy k rozkvětu a udusit další druhy ve vodě. Těžba fosforu pro výrobu hnojiv může být nebezpečná i pro životní prostředí – tento proces zanechává radioaktivní materiál.
I když by snížení spotřeby fosilních paliv pomohlo životnímu prostředí, museli bychom buď snížit spotřebu energie, nebo investovat do jiných forem obnovitelné energie, abychom je úplně přestali používat.
