1. Ztráta energie:
- Vrtulník zažije náhlou ztrátu výkonu, protože selhaný motor přestane poskytovat tah.
2. Autorotace:
- Pilot zahájí autorotaci, letovou techniku, která umožňuje vrtulníku klesat a přitom generovat vztlak bez výkonu motoru.
- Pilot snižuje kolektiv (rozteč listů hlavního rotoru), aby minimalizoval odpor a umožnil vrtulníku vstoupit do klesání.
3. Zvýšení rychlosti vzduchu:
- Když vrtulník klesá, nabírá rychlost vzduchu, což pomáhá udržovat otáčky rotoru (otáčky za minutu).
4. Směrové ovládání:
- Pilot používá zbývající motor (pokud je vícemotorový vrtulník) nebo ocasní rotor (jednomotorový vrtulník) k udržení směrové kontroly a rovnováhy.
5. Poměr klouzání:
- Poměr klouzavosti vrtulníku (vzdálenost ujetá pro daný rozsah klesání) závisí na jeho konstrukci a dopředné vzdušné rychlosti.
6. Vhodné místo přistání:
- Pilot hledá vhodné místo pro přistání s ohledem na faktory, jako je terén, překážky a dostupný prostor.
7. Světlice a přistání:
- Když se vrtulník přibližuje k zemi, pilot zapálí (zvedne nos vrtulníku), aby snížil rychlost klesání a zmírnil přistání.
- Vrtulník se jemně dotkne, přičemž využívá zbývající dopřednou hybnost.
8. Akce po přistání:
- Jakmile je pilot bezpečně na zemi, zajistí vrtulník, vypne elektrické systémy a zahájí nouzové postupy podle letové příručky vrtulníku.
Selhání motoru ve vrtulníku je náročná situace a je důležité, aby piloti absolvovali důkladný výcvik v autorotace a nouzových postupech. Jejich dovednosti, rychlé myšlení a rozumné rozhodování jsou zásadní pro bezpečné řízení scénářů selhání motoru.
