1. Monitorování napětí: Nabíječka baterie neustále monitoruje napětí nabíjené baterie.
2. Algoritmus nabíjení: Nabíječka se řídí specifickým nabíjecím algoritmem navrženým pro typ nabíjené baterie (např. olověná, lithium-iontová atd.). Každý nabíjecí algoritmus má definované prahové hodnoty napětí pro různé nabíjecí fáze.
3. Fáze plovoucího nabíjení: Většina nabíječek se přepne do fáze „float charge“, jakmile baterie dosáhne určité úrovně napětí, což znamená, že je téměř plně nabitá. Během této fáze nabíječka udržuje napětí baterie bez přebíjení.
4. Práh napětí: Když napětí baterie dosáhne předdefinovaného prahu napětí pro plně nabitou baterii, nabíjecí algoritmus spustí mechanismus automatického vypnutí.
5. Detekce nabíjecího proudu: Některé nabíječky také hlídají nabíjecí proud. Když proud klesne na velmi nízkou úroveň, znamená to, že baterie je plně nabitá, což vyzve k automatickému vypnutí.
6. Interní časovač: Některé nabíječky mohou obsahovat vnitřní časovač, aby se zabránilo prodloužení doby nabíjení. Pokud nabíječka zjistí, že se baterie nabíjí neobvykle dlouho, z bezpečnostních důvodů se automaticky vypne.
7. Přerušení okruhu: Jakmile se spustí automatické vypínání, otevře se vnitřní obvod nabíječky, odpojí se baterie od zdroje nabíjení, čímž se proces nabíjení účinně zastaví.
8. Indikátor napájení: Mnoho nabíječek baterií je vybaveno kontrolkou nebo displejem, které změní stav, když se aktivuje automatické vypnutí, což znamená, že baterie je plně nabitá.
Je důležité si uvědomit, že konkrétní funkce systému automatického vypínání se může u různých modelů a značek nabíječek baterií lišit. Základní princip monitorování napětí, detekce nabíjecího proudu nebo používání interních časovačů však zůstává stejný, aby bylo zajištěno bezpečné a efektivní nabíjení baterií.
