Jak byste nastartoval své auto na počátku 20. století?

Startování automobilu na počátku 20. století zahrnovalo odlišný proces ve srovnání s moderními vozidly. Zde je návod, jak to bylo provedeno:

1. Příprava auta:

- Ujistěte se, že je v autě zařazen neutrál.

- Zatáhněte parkovací brzdu.

2. Zdroj paliva:

- Dřívější auta obvykle jezdila na benzín nebo jiná alternativní paliva, jako je pára nebo elektřina.

- Vozy na benzínový pohon vyžadovaly ruční palivové čerpadlo k natlakování palivového potrubí.

3. Systém zapalování:

- Před rozšířeným přijetím elektrických startérů spoléhala auta na startování motoru ruční klikou.

- Ruční klika byla připevněna k přední části klikového hřídele motoru.

4. Spuštění motoru:

- Pro nastartování musel řidič rukou energicky otočit ruční klikou. To vyžadovalo značnou fyzickou sílu.

- Při otáčení ruční kliky se dostal do záběru se setrvačníkem motoru, což způsobilo pohyb pístu a zahájilo spalovací proces.

5. Načasování:

- Řidič potřeboval protočit motor ve správný čas ve vztahu k poloze pístu ve válci, aby zajistil správné zapálení.

- Tento proces vyžadoval praxi a koordinaci k dosažení úspěšného startu.

6. Ovládání plynu:

- Dřívější vozy měly často ruční páky plynu, které ovládaly směs vzduchu a paliva.

- Řidič potřeboval nastavit páku plynu tak, aby poskytovala správné množství vzduchu a paliva pro efektivní provoz motoru.

7. Spark Advance:

- Dřívější motory využívaly k nastavení časování zapalování páku časování jiskry.

- Řidič musel nastavit tuto páku na základě otáček motoru, aby optimalizoval výkon.

8. Sytič:

- Pro pomoc při startování studeného motoru byl použit sytič k dočasnému obohacení směsi vzduch-palivo.

- Řidič před nastartováním vytáhl páčku sytiče a uvolnil ji, jakmile se motor zahřeje.

Startování auta na počátku 20. století vyžadovalo kombinaci mechanických znalostí, fyzické síly a praxe. Ve srovnání s pohodlím moderních vozidel s elektrickými startéry a elektronickými zapalovacími systémy to byl složitější a praktický proces.