1. Příprava auta:
- Ujistěte se, že je v autě zařazen neutrál.
- Zatáhněte parkovací brzdu.
2. Zdroj paliva:
- Dřívější auta obvykle jezdila na benzín nebo jiná alternativní paliva, jako je pára nebo elektřina.
- Vozy na benzínový pohon vyžadovaly ruční palivové čerpadlo k natlakování palivového potrubí.
3. Systém zapalování:
- Před rozšířeným přijetím elektrických startérů spoléhala auta na startování motoru ruční klikou.
- Ruční klika byla připevněna k přední části klikového hřídele motoru.
4. Spuštění motoru:
- Pro nastartování musel řidič rukou energicky otočit ruční klikou. To vyžadovalo značnou fyzickou sílu.
- Při otáčení ruční kliky se dostal do záběru se setrvačníkem motoru, což způsobilo pohyb pístu a zahájilo spalovací proces.
5. Načasování:
- Řidič potřeboval protočit motor ve správný čas ve vztahu k poloze pístu ve válci, aby zajistil správné zapálení.
- Tento proces vyžadoval praxi a koordinaci k dosažení úspěšného startu.
6. Ovládání plynu:
- Dřívější vozy měly často ruční páky plynu, které ovládaly směs vzduchu a paliva.
- Řidič potřeboval nastavit páku plynu tak, aby poskytovala správné množství vzduchu a paliva pro efektivní provoz motoru.
7. Spark Advance:
- Dřívější motory využívaly k nastavení časování zapalování páku časování jiskry.
- Řidič musel nastavit tuto páku na základě otáček motoru, aby optimalizoval výkon.
8. Sytič:
- Pro pomoc při startování studeného motoru byl použit sytič k dočasnému obohacení směsi vzduch-palivo.
- Řidič před nastartováním vytáhl páčku sytiče a uvolnil ji, jakmile se motor zahřeje.
Startování auta na počátku 20. století vyžadovalo kombinaci mechanických znalostí, fyzické síly a praxe. Ve srovnání s pohodlím moderních vozidel s elektrickými startéry a elektronickými zapalovacími systémy to byl složitější a praktický proces.