Ve většině případů je prodejce automobilů nebo věřitel, který vozidlo znovu převzal, ze zákona povinen prodat vůz za jeho reálnou tržní hodnotu. Pokud částka za opětovný prodej přesáhne nesplacený dluh, včetně nákladů na opětovné vlastnictví a dalších schválených výdajů, má dlužník obvykle nárok na přebytečný výnos.
Pro ilustraci uvažujme dva možné scénáře:
Scénář 1:Dlužník obdrží přebytečný výnos
- Ve státech se silnými zákony na ochranu dlužníků má dlužník nárok na rozdíl mezi cenou dalšího prodeje a celkovým dluhem, po zohlednění všech povolených výdajů.
- Prodejce automobilů musí přeplatek buď vrátit přímo dlužníkovi, nebo jej započítat proti jiným nesplaceným dluhům nebo poplatkům souvisejícím se zpětným vlastnictvím.
Scénář 2:Přebytečné výnosy použije věřitel
- V některých státech může být věřiteli nebo prodejci automobilů povoleno ponechat si přebytečné výnosy, ale musí dlužníkovi poskytnout podrobné vyúčtování.
- Věřitel to může odůvodnit nárokováním dodatečných výdajů, které nebyly původně zaúčtovány během procesu zpětného držení.
- Pokud má dlužník obavy ohledně přesnosti poskytnutého účetnictví, může se stát, že bude muset zpochybnit tyto výdaje nebo podat stížnost u příslušných agentur na ochranu spotřebitele.
Je nezbytné, aby si dlužník byl vědom svých práv podle platných státních zákonů a aby se proaktivně informoval o případných přebytečných prostředcích z prodeje. Pokud proces není transparentní nebo se dlužník domnívá, že existuje nesrovnalost, doporučuje se vyhledat právní radu nebo konzultovat s organizacemi na ochranu spotřebitelů další pokyny při uplatňování svých práv na jakékoli nadměrné výnosy vyplývající z dalšího prodeje.
