Bionafta má oproti klasické motorové naftě několik výhod. Při spalování produkuje méně škodlivin, včetně pevných částic, oxidu uhelnatého, uhlovodíků a oxidů dusíku. Má také vyšší cetanové číslo, což znamená, že se snadněji zapaluje a zajišťuje hladší chod motoru. Bionafta je navíc biologicky odbouratelná a netoxická, což snižuje riziko kontaminace životního prostředí v případě rozlití.
Bionaftu lze vyrábět z různých surovin, včetně sójových bobů, řepky, palmového oleje, jatrophy a živočišných tuků. Výběr suroviny závisí na dostupnosti, ceně a faktorech prostředí. Výrobní proces zahrnuje několik kroků, včetně extrakce oleje, rafinace, esterifikace a praní, aby se získal konečný produkt.
Bionafta se často mísí s konvenční motorovou naftou za účelem vytvoření různých směsí bionafty. Nejběžnější směs je B20, která obsahuje 20 % bionafty a 80 % konvenční nafty. Směsi vyšší bionafty (jako B50 nebo B100) jsou také možné, ale mohou vyžadovat úpravy motoru nebo specifické testování kompatibility.
Používání bionafty přispívá ke snižování emisí skleníkových plynů, podporuje udržitelné zemědělství a zvyšuje energetickou nezávislost. Jeho výroba a využití však také přináší určité problémy, jako jsou požadavky na půdu a vodní zdroje, konkurence s produkcí potravin a potenciální odlesňování. Proto jsou udržitelné postupy a účinné výrobní metody klíčové pro zodpovědný rozvoj průmyslu bionafty.
