Chlorfluoruhlovodíky (CFC) :CFC, jako R-11, R-12 a R-13, byly široce používány ve starších chladicích a klimatizačních systémech. Jsou to látky poškozující ozonovou vrstvu a mají vysoký GWP. Jejich používání bylo v rámci Montrealského protokolu z velké části ukončeno.
Hydrochlorfluoruhlovodíky (HCFC) :HCFC, jako je R-22, byly vyvinuty jako přechodné alternativy k CFC. I když mají nižší potenciál poškozování ozónové vrstvy než CFC, stále přispívají ke globálnímu oteplování. Jejich výroba a spotřeba jsou podle Montrealského protokolu postupně ukončeny a nahrazují je ekologičtější chladiva.
Hydrofluorované uhlovodíky (HFC) :HFC, jako je R-134a, R-404A a R-410A, jsou v současnosti široce používaná chladiva. Nemají žádný potenciál poškozování ozónové vrstvy, ale mají relativně vysoký GWP. Používání HFC se postupně snižuje v rámci různých globálních dohod zaměřených na zmírnění změny klimatu.
Přírodní chladiva :Přírodní chladiva, jako je oxid uhličitý (CO2), čpavek (NH3) a uhlovodíky (propan, butan a isobutan), nabízejí ekologičtější alternativy k syntetickým chladivům. Mají nízký nebo nulový potenciál poškozování ozónové vrstvy a nižší GWP. Mohou však vyžadovat speciální vybavení a bezpečnostní opatření kvůli jejich hořlavosti nebo toxicitě.
Pokračuje přechod od chladiv poškozujících ozónovou vrstvu a chladiv s vysokým GWP k ekologicky udržitelnějším možnostem a předpisy a průmyslové normy se neustále vyvíjejí. Je nezbytné, abyste byli informováni o nejnovějším vývoji, abyste zajistili shodu a přispěli ke snížení dopadu chladicích a klimatizačních systémů na životní prostředí.
